HLAVNÍ PRINCIPY NÁVRHU
Škola otevřená veřejnosti
Kultivovaný veřejný prostor
Bezpečné dopravní řešení
Logické propojení staré a nové budovy
Přehledné a přívětivé vnitřní prostory
Uplatnění modrozelené infrastruktury

Návrh se inspiruje původním záměrem architektů Hraby a Novotného. Podlouhlá přístavba je orientována rovnoběžně s jižní fasádou staré budovy a je členěna na tělocvičnu a na ní navazující samotnou část školy s učebnami. Propojení původní (II. stupeň) a nové budovy (I. stupeň) zajišťuje vstupní hala. Důraz byl kladen na přiměřenou výšku nově navrhovaných hmot. Přístavba proto vhodně využívá terénního zlomu a částečné zapuštění tělocvičny do terénu umožňuje významně snížit výšku haly v návaznosti na okolní zástavbu. Kompozice navržených hmot klade důraz na posílení charakteru malého města. Spolu se starou budovou pak přístavba zřetelněji definuje hranici veřejného prostoru – vzniká rozšířená ulice a stupňovité nádvoří. Orientace tělocvičny do ulice usnadňuje sdílení haly školou i městem.

Nádvoří z prostoru ulice pozvolně stoupá mírnými jezdeckými schody s příčným rampovým chodníkem, stromy a mobiliářem až na úroveň vstupu. Zde vzniká menší chráněný veřejně přístupný předprostor. Navazuje vstupní hala – převýšený centrální prostor, který propojuje obě budovy zároveň s veřejným nádvořím a vnitřním školním dvorem. Prostoru dominuje velkorysé pobytové schodiště, které se stará o větší optické i fyzické propojení navazujících prostor napříč patry. Na halu též přímo navazuje vstup pro diváky na tribunu tělocvičny. Přístavba má tři nadzemní podlaží a je členěna do třech traktů – učebny otevřené směrem do města, centrální chodba a společné otevřené šatny a prostory směrem do dvora.

Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem školního areálu je střecha tělocvičny a vstupní haly využita pro pobyt a aktivity žáků (hřiště a pobytové terasy) a je také dalším propojením obou budov školy. Samotná tělocvična je v čelní fasádě směrem do Žitomířské ulice a ve fasádě orientované do nádvoří prolomena otvory, které zprostředkovávají bezprostřední vizuální kontakt dětí/sportovců a kolemjdoucích, zároveň přivádějí do tělocvičny přirozené světlo. Součástí návrhu jsou úpravy původní budovy, spočívají především v očištění od nekoncepčních zásahů a přesun podružných provozů do suterénu novostavby tak, aby se uvolnil další prostor pro žáky a učitele.

Školní dvůr je v základu tvořen tvrdým povrchem (asfalt, beton) doplněným o organické ostrůvky zeleně a měkkých povrchů (mlat, štěrk) s herními prvky (kolotoč, lanové prvky apod.). Neformální „běžecká dráha“ namalovaná na tvrdém povrchu, skluzavka využívající svažitosti terénu, či netradiční herní prvky zajistí vysokou atraktivitu hřiště v rámci města.

Ke spolupráci na tomto projektu jsme byli pozváni architektem Tomášem Zdvihalem, který projekt zaštiťuje.